Úvaha o naivním a amatérském umění.

Home / Úvaha o naivním a amatérském umění.

Dovoluji si předeslat, že tato úvaha je založena na mé osobní představě a neklade si žádný nárok na to, aby byla považována za obecný názor. Je to tedy můj naivně amatérský názor na naivně amatérské umění.

Můžeme si tuto definici malinko rozvést. Do kategorie naprosto neproškolené můžeme zařadit všechny živé tvory s výjimkou homo sapiens. Zvířata si předávají informace z rodiče na potomka a v rámci druhu, které ale nemají záznamový přenos přes více generací. Každý i nepatrný druh živočicha je vybaven nějakou zvláštní vlastností, ve které vyniká často i před člověkem. Přesto v celém tomto společenství nenacházíme ani náznak toho, že by některý druh chtěl vyslat nějaký umělecký signál svému druhu do budoucnosti. Existují pokusy ztvárnit umělecké dílo pomocí inteligentního tvora, ale je zde viditelná pomoc zprostředkovatele – člověka. Člověk v našich podmínkách nějakým základním vzděláním projde. Přinejmenším ví, jak se drží tužka nebo štětec a dovede rozpoznat barvy.

Nejprve si položme otázku, co člověka vede k tomu, aby nějaké umělecké dílo vytvořil. Každý ve své pracovní činnosti vytváří nějaké hodnoty. Ve své podstatě jsou to ale hodnoty časově pomíjivé a za určitou dobu podlehnou zubu času. Proto má snahu vytvořit něco trvalejšího se vzkazem. Vezmeme-li si za počátek umění skalní kresby pračlověka , jako například kresba z Alty, vidíme, že byl vytvořen z prostředků, které byly k dispozici a je v nich myšlenka, kterou posílá dál. Má udivující výrazovou sílu. Častým námětem jsou zvířata,lov i znázornění dynamického pohybu. Od této doby vlastně začíná homo sapiens s výrazovým uměním jako takovým.

Přerušme nyní toto rozjímání a odskočme si na chvíli do Egypta před pěti tisíci lety. Nilské údolí dalo lidem dostatečnou obživu k tomu aby se velká skupina lidí mohla věnovat něčemu jinému než udržení vlastní existence. Králové a faraoni se svou neomezenou mocí nad lidem spolu s kastou kněží podřídili umění svým záměrům. Jejich touha po nesmrtelnosti toto umění výrazně ovlivnila.Vznikají díla sochařská i malířská. Pomocí hieroglyfického písma je patrný vzestup společenských vědních oborů v medicíně, stavitelství , astronomii ,hudbě , dalších vědách i užitém umění. V sochařství i malbě se vytvořil autoritativní způsob ztvárnění uměleckých děl. Tímto způsobem se mohly do umělecké činnosti zapojit celé dílny výtvarných řemeslníků, kteří vyvářeli po dlouhou dobu díla vysoké umělecké hodnoty. Příchod Alexandra Makedonského v roce 330 př. Kr. znamená postupný zánik samostatného egyptského státu a také základní ovlivnění jeho umění. V řecko – římském období byly prováděné reformy a za císaře Justiliána byla okolo roku 530 byla zrušena poslední fungující staroegyptská svatyně a následující byzantská doba , která tomuto umění neměla žádný, vztah, celé dílo zkázy dovršila. Z uměleckých děl se zachovalo jen torzo a mnoho poznatků z té doby je pro nás doposud nevysvětlitelnou záhadou.

Egyptské umění je důkazem toho, že v i tak pro nás dávných dobách mohlo vznikat umění na profesionální úrovni. Obecně tak můžeme pozorovat, že země, která se se svým uměním a nebo bohatstvím dostane nad úroveň okolí je zranitelná, narušována od společenství , kterým je tato kultura cizí a toto společenství postupně nejen zemi, ale i její kulturu rozvrátí. Historie nás poučila o zániku velkých kultur a mocností, kterých jsme bohužel svědky i v současném světě. Tímto odskokem jsem chtěl naznačit to, že umění má svůj charakteristický rys, který je odrazem společenství a místa, na kterém vzniká a vznikne jen tenkráte, jsou-li k tomu vytvořeny podmínky. Proto jsou charakteristické rysy odlišné nejen u kontinentů, ale i u jednotlivých národů. Jedno je jisté: Co svět světem stojí, tak hodnota uměleckých děl s časem neklesá, ale roste.

Dále již zůstaneme s tématem v Evropě a následně jen v Čechách.

Ve středověku přechází k přesunu mocenského a kulturního prostředí do Evropy současně s novým náboženstvím. Umění je pro obyčejného člověka dostupné v tomto období zejména v kostelích. Při výstavbě kostelů v malých sídlech skládaných většinou jen z darů věřících nebyly často u venkovských farností finanční prostředky k nákupu vnitřní výzdoby a tak se tu nachází velké množství prací sochařských i malířských, většinou nesignovaných děl, které si jako motivy pro malbu berou vzory slavnějších mistrů a odkazy svatých patronů kostela. Zobrazují se zde hlavně náboženské motivy , ale i řezbářská díla a samostatné výtvarné řešení betlémů se zapracovanými místními zvyky nebo postavičkami.. Uvedené druhy umění již můžeme pojmenovat jako díla amatérská. Umění se vyskytovalo a uchovalo také na zámcích, kde se často jednalo o sbírky reprezentační , značné umělecké hodnoty.

Zásadní změnu do umění přinesl vynález fotografie, protože do té doby byla malba a literární popis jediným prostředkem k vyjádření skutečnosti. První fotografie vzniká v první polovině 19 století. Digitální fotografie s prvým fotoaparátem od roku 1981 a se svými možnostmi počítačových úprav a tisku odsouvá potřebu malby reality na vedlejší kolej. Detaily obrazu, kterým jsme se obdivovali na malbách starých mistrů, již digitální zpracování tisku dovede zobrazit s daleko větším efektem.Vývoj techniky nekončí, začíná trojrozměrný tisk a zobrazení v prostoru. Na 3D tiskárně není problém vytvořit sochu. Někteří malíři přecházejí s tvorbou na počítač s odůvodněním, že se jim nechce neustále vybarvovat plochy a míchat barvy. Na rozdíl od řeči, se hudbou a malbou mohou domluvit všechny národy. Čínské " Jeden obraz vydá za tisíc slov" stále platí.

Novináři říkají, že dobrá zpráva není žádná zpráva. Opačně od tohoto tvrzení si myslím, že naopak dobrých zpráv není nikdy dost a umění by mělo lidi nadnášet , vzbuzovat optimizmus a dobrou náladu. Naivní malba nás vyvede právě z reálného světa do světa ideálů a je to jeden z důvodů proč se znovu dostává do výstavních síní.

Nemůžeme si ale myslet, že je naivní umění jen ideální, protože u každého umělce nebo výtvarníka je znatelný jeho autorský otisk, který dává nahlédnout nejen do jeho tvorby, ale i do duševního rozpoložení a náhledu na život.

Lidová tvorba

vzniká za účelem udržení tradice a má snahu dodržet co nejvíce původní vzory a schémata. Proto u této tvorby převažují řemeslné nároky a tvoří samostatnou skupinu.

Naivní umění

Naivní umění zpracovává obrazy bezstarostné, barvitě bez vnucených pravidel a svým pojetím nepodléhá módním trendům. Naivní umění je tedy převážně optimistické. Vyznačuje se vlastní inspirací a nelpí na dodržování striktních pravidel. Chce přinášet radost a vyvěrá z vlastní potřeby tvoření. Tato díla nepodléhají módním trendům. Kdo si ale negativní myšlenky nedovede vytěsnit, přenáší obraz své mysli i na plátno. Naivní tvůrci nemají potřebu díla svých spoluautorů nikterak hodnotit v záporném smyslu slova.

Dětská kresba

má k naivnímu umění nejblíže. Dítě má určitou myšlenku, kterou chce sdělit, ale nemá k dispozici prostředky, které by zachovaly trvanlivost toho výtvoru, ale hlavně dostatek trpělivosti, aby malbu propracovalo. Dítě chce mít obraz dokončen teď hned.

JAN HRUŠKA

Jeho obrázky lze zařadit za ukázkové naivní umění . Malíř, který maloval" Radost pro radost druhých" jasnými barvami vlastní technikou-injekčními stříkačkami bod po bodu. Začal malovat v pozdním věku, ale již za jeho života se mu dostalo mezinárodního ohlasu. Je až neskutečné, jak dovedl z běžných staveb a věcí namalovat oku lahodící obrazy s poezií a kouzlem.

JANA CHROUSTOVÁ

Malířka,která má motto „Obrázky pro radost“ a radost z těchto obrázků přímo vyzařuje. Dokonce vydala i knihu „Naivní detektivka z knihovny“ ,která tomuto názvu nenechává nic dlužného. Obrazy vás přivádí do harmonického světa, jehož součástí byste chtěli být.

Snad tyto dva příklady stačí k tomu, abychom si uvědomili, že název naivní již do sebe nevměstná rozdílné skupiny,které se zabývají malováním z vlastní potřeby nebo potěšení . Proto je nezbývá než zařadit do " a amatérské“, což vystihuje nejen to, že jsou formálně neškolené ,ale i to, že jsou malovány srdcem.

Abych vysvětlil blíže problematiku tohoto druhu umění, pokusím se to udělat na svém příkladu. Mám k tomu již potřebný věk a nemusím proto zatajovat pocity a zkušenosti, které prožívá každý, kdo se snaží samostatně něco vytvořit. Již v průběhu mé pracovní činnosti mi přátelé říkali: Hraješ s otevřenými kartami a to se ti nemusí vyplatit! No- ale na předělání mých zvyklostí , o které se občas snaží i moje žena, je a bylo dost pozdě. V základní škole jsem měl ve výtvarné výchově problémy s učitelkou. Opakovala mi, že se to takhle nedělá, že se to musí takhle a na domácí úkol jsem dostával trojky. Otec mi vyčinil, že v rodině byly vždy výtvarné projevy na úrovni a že je to ostuda. Z toho důvodu jsem požádal otce i bratrance, který byl v rodině uznávaným malířem , aby mi další domácí úkol namalovali. Výtky přestaly, protože oba na můj domácí úkol také dostali za 3. První obraz vznikl na objednávku mé ženy v mých 75-ti letech. Za vchodem jsme měli gobelín, který se jí nelíbil a také bylo třeba zakrýt odkryté nevzhledné rozvaděče . Přátelé, kteří takto vzniklý obraz viděli, mi doporučovali v malování pokračovat.

Zvolil jsem si hodně náročná témata jako jsou Vlastní životopis, Stvoření světa a Poslední večeře Páně , ale i oddychová témata jako Pěvecký sbor, Klíčová dírka .... O některé obrazy byl zájem v rodině, ale to není informace o tom, jestli to má smysl. Pochopil jsem, proč je v životopisech malířů tolik psychických problémů. Pro svou vlastní tvorbu jsem si vytyčil směr následovně: Obraz musí navozovat dobrou náladu mysli, skrývat něco tajemného, musí být optimistický, mít Duši a DuCha a podle toho jsem nazval tento umělecký směr vznešeně Duchaizm , což je odvozeno i od jména Dušan Chaloupka. Při přípravě první výstavy v rodných Boskovicích v „Galerii Otakara Kubína“ jsem měl o smyslu mých obrazů pochybnosti, ale velkou podporu v rodině a přátelích. Specielně pro tuto příležitost jsem vytvořil námět k Husím slavnostem, které se v Boskovicích každoročně konají. Na druhé straně jsem si obrazů osobně cenil a nerad se jich zbavoval. Vernisáž proběhla dobře s vysokou návštěvností za podpory starosty města a vynikající zpěvačky šansonů Lidky Dohnálkové . O koupi některého z obrazů ale nebyla ani zmínka. Až poslední den mi galerista prodej jednoho obrazu potvrdil. Pokud by se to nestalo, pravděpodobně bych s malováním přestal právě z toho důvodu, jestli to má nějakou hodnotu a smysl . Tak se mi splnil sen vystavovat v rodném městě.

Další rok jsem vystavoval v Brně v historické budově „Staré hasičky“. Hlavním námětem byly místní tradiční krojované hody. Na výstavě jsem byl často osobně přítomen a tak jsem mohl zachytit veškeré reakce. Na výstavu přišla také učitelka výtvarné výchovy ze základní školy .Pro žáky jsme si vyčlenili celý den a třídy se střídaly s hodinovým rozestupem. Žáci dostali úkol hodnotit obrazy a hodnocení bylo opravdu upřímné. V místě je i "Gymnázium s uměleckou profilací ". Dostali také pozvánku, ale žádný z profesorů ani žáků se nedostavil. Komentář dětí k obrazu :"Komínské hody" - Líbí se mi znázornění hodů a kostel zvenku i zevnitř.

Jak obraz vzniká (u mne).

Základem není optický vjem, ale představa, co by na obraze mělo být za námět. Je tu patrný rozdíl proti malování modelu nebo krajiny. Ta představa je téma - duch obrazu. Potom, když je téma jasné, pokračuje představa, jak obraz rozměrově a kompozičně zobrazit.

Je to asi tak, jako když se pracuje s dětskou duší nebo s divadlem. Popisujeme děj a dítě se do něj vcítí jako do reality, ale je to jen iluze. Každý obraz je vytvořen dvakrát, jednou v mysli a podruhé v realitě na plátně. Uvedu příklad: Cirkus -hudba hraje tuš vystupňovaný vířením bubnu. Krotitel s bičíkem v ruce dává pokyn k proskoku hořícího kruhu. Je to popis scény, která by se dala zachytit fotoaparátem. Jenže v mé představě se vytváří jiný obraz: V hledišti jsou vedle slona, psa, hrocha další zvířata. Krotitel lev nechává proskočit člověka. V aréně na katafalku sedí muž a žena a žena muže olizuje tak, jak to dělají zvířata. Lidé zde asi nejsou nebezpeční, protože nejsou ohrazeni klecí. Vtip je v tom, že úloha zvířat a lidí je na výše uvedeném obrazu zaměněna.

Dalším příkladem je obraz "Splynutí mysli" Námětem je obličej krásné ženy, který se prolíná s obličejem muže. Abych vyjádřil to, co si obě postavy myslí,umístil jsem do pozadí muže síť, do kterého chce žena tohoto muže v mysli ulovit a do pozadí ženy zlatou klec, ve které by chtěl muž mít v mysli ženu jen a jen pro sebe. Komentář dětí k obrazu: "Dokázal spojit dva obličeje".

Teprve až je obraz podchycen ve vědomí, tak jej začínám nanášet na plátno a případně dle výsledku upravovat.Když obraz vzniká, tak mám podobný pocit jako když jsem v temné komoře vyvolával fotografie a při červeném osvětlení vystupovaly postupně její obrysy. Nejdůležitější částí je to, jak přidat obrazu život-duši. O tom, jak do obrazu dodat duši přemýšlím obvykle v noci, kdy mám na to dost času.Obraz nechápu jako statický zrakový vjem kolem kterého je možno jen projít , s pocitem co tím básník myslel, ale je potřeba v něm hledat jeho skrytý obsah - ducha a duši. V obraze musí být víc než je prostá realita a musí vést navíc i k zamyšlení nebo potěšení.

U obrazu autoportrétu jsem si vyhledal světově známé autoportréty malířů a zjistil jsem , že ti povětšinou malují jen sebe ve zralém věku. Abych to nějak odlišil, použil jsem svoji fotografii z mládí a obraz nazval autoportréty. Na něm maluji sebe v současnosti a také sebe v 16-ti letech.

Dokud obraz nemá ducha a duši, tak jej nesignuji.

Naivní autor obrazy neprodává (názor z literatury)

Hodně životopisných prací o významných malířích pojednává o jejich problémech. Nejeden z nich skončil v psychiatrickém ústavu nebo v chudobinci. Každý malíř brzy během své výtvarné činnosti zjistí, které obrazy jsou v dané době žádané a má dvě možnosti: Přizpůsobit se objednávkám nebo trhu a pracovat podle představ druhých. Je to jednodušší, ale mění se to z umělecké činnosti na řemeslnou. Je to paradox, který řeší každý výtvarník. Aby ale mohl pokračovat ve výtvarné činnosti podle svých představ, tak, pokud nemá finanční zázemí, musí si vytvořit prostředky na přežití a pořízení barev, štětců, pláten, rámů .. , které byly jsou a budou v každé době finančně náročné. Na druhé straně se malíř s obrazy sžije a nerad se jich zbavuje. Častou otázkou na výstavách je : "Jak dlouho to trvá, než obraz namalujete? ... Následuje pomlčka s dělením... Ale sám za sebe mohu zcela otevřeně říci, že se svých obrazů nerad zbavuji a prodávám je tak, abych pokryl režii spojenou s jejich tvorbou. Když to jde dobře, tak za rok namaluji do 12-ti obrazů. Další otázka, je... jak se stanovuje cena obrazu? V případě, že by se počítala cena i z minimální hodinové sazby a času, tak by byly obrazy neprodejné. Je to třeba brát jako koníček. Největším oceněním je pro mne to, když někdo přijde na výstavu i opakovaně s odůvodněním, že si přijde nasát trošku optimizmu do života. Prvním kritikem mých obrazů je moje žena Marie. "Je to moc tmavé, chce to projasnit". Druhým moje dcera Lucie, která upozorní na nějaký detail , nebo prohlásí : To se ti povedlo, už s tím nic nedělej! V červenci 2015 jsem se zúčastnil v rámci "Spolku přátel naivního a amatérského" umění v nádherném prostředí zámku v Lysicích druhého týdenního mezinárodního setkání -"In memoriam Jana Hrušky"- rodáka z Lysic, světově uznávaného naivního umělce. Naivní společnost a péče paní kastelánky a organizátorů umožnila to, že jsme se mohli celý týden věnovat jen umění a výměnám názorů bez rušivých vnějších vlivů.

V říjnu 2015 jsem měl rovněž tu čest vystavovat moji celoživotní (rozuměj za šest let) sbírku v" Renezančním salonku" zámku Lysice. V nádherném prostoru, který jako kdyby měl být přímo pro tento účel stvořen. Vernisáž probíhala na pozadí mého kulatého 80 výročí.

PS:

Jsou místa s dobrou energií, kde je nám dobře a kam se rádi vracíme. Platí to i u lidí. Podle toho, jak se s nimi cítíme, tak nám navodí kladnou nebo zápornou energii. Platí to i u knih, tak proč by to nemělo platit i u obrazů.

Co by měl obraz navodit, když ráno odcházíme z domu?
Haló.. HALÓ… Tady jsem. Tak se na mne alespoň koukni! No konečně! Tak... Trošku se usměj, patří to jako doplněk k dobrému oblečení. Vykroč správnou nohou, ať se Ti dnešní den vydaří. Vrať se v pořádku domů, abychom se zase mohli vidět.

Doslov

Na oslavu konce roku jsme byli se ženou Marií v hotelu Skalský dvůr na Vysočině. Zvenku je ošuntělý , uvnitř pěkný, vzorné služby,dobrá kuchyně, slušné jednání, bazén.. ale jako by nám tam něco chybělo. Potom jsme přišli na to, že v pokojích jsou holé stěny bez obrazů. Shodli jsme se na tom, že i když obraz často nevnímáme, tak když tam není nic, tak to tam chybí! A basta, fidli!

Poznámky:

Podnět k článku vznikl na základě diskuzí k danému tématu na setkání naivních umělců na zámku Lysice v roce 2015.

Název insitní (neškolený) vznikl pro naivní umění na Slovensku a je také u nás podporován slovenskými autory žijícími v Česku. I když název plně nevystihuje všechny formy neškoleného umění je stále lepší než francouzský Art brut nebo anglický Outsider art. Ve světě je veden hlavně v kategorii Naivní umění. Toto umění bylo vždy souběžné k umění školenému, profesionálnímu.
Nejzajímavější zápis z návštěvní knihy:" OBRAZY SE MI LÝBILI, NEJVÍC JEZEVČÍK".
Autor je členem Spolku naivních a amatérských umělců a Uměleckého spolku PARNAS Brno
Výstavy :
Galerie Otakara Kubína Boskovice 2012
Historická budova "Staré hasičky" Brno Komín 2013
Vinárna -Galerie Brno 2014
Zámek Lysice 2015
Společné výstavy:Jarní a Podzimní salon US Parnas,2014,2015,Klokánek, Setkání naivních umělců 2015
Připravované výstavy: Jarní salon Parnas
MK galerie Brno 11-31.5 2016"Dušan Chaloupka a jeho přátelé"
Výstava děl autorů mezinárodního setkání umělců"In memoriam Jana Hrušky" zámek Lysice od 2. 7. do 28. 8. 2016
Email: spiritsoulizm@gmail.com
http://gallery-duch.webnode.cz
Dušan Chaloupka
V Brně L.P.2016

Translate »